2015.10.02 - Dvě historické štoly na území CHKO Žďárské vrchy

CHKO Žďárské vrchy byla zřízena na rozloze 775 km2 v roce 7970. Část CHKO o rozloze 465 km2 se nachází na území okresu Zdar nad Sázavou a část o rozloze 250 km2 na území okresů Havlíčkův Brod, Chrudim a Svitavy. Hranice této chráněné krajinné oblasti tvoří zhruba čtyřúhelník.

Metalurgie železa byla nejvýznamnějším odvětvím průmyslové výroby na Žďársku a Novoměstsku, nepřetržitě trvala od poloviny 14. do konce 19. století. Vystřídaly se zde různé formy výrobních technologií od hamrů přes dýmačky až po dřevouhelné vysoké pece. Největší rozmach železářství spadá do 1. pol. 19. stol., kdy pracují železárny v Ransku a Polničce (celkem až 1 500 zaměstnanců) a huť na Kadově, kujnící výhně ve Vříšti, Křižánkách a Milovech. V této době vyrábí uvedené podniky jak kujné železo pro potřeby zemědělství a řemesel, uměleckou a užitkovou litinu, tak i kolejnice pro železnice ve střední Evropě a plynové a vodovodní potrubí pro Prahu a Vídeň. Tato hutnická činnost byla podmíněna řadou nalezišť Fe rud, od drobných lokálních ložisek až po ložiska velkého rozsahu, dobývaná různými technikami, od povrchových dobývek a mělkých Šach-tic až po složitější systémy s dědičnými Štolami délky až 1 km.

Kromě Fe rud byl v oblasti dnešní CHKO dobýván podzemním způsobem vápenec (dnes již obtížně přístupné podzemní dobývky u Studnic) a činěny pokusy o těžbu minerálního uhlí křídového stáří (Vojnův Městec).

Povrchové stopy po důlní činnosti jsou na některých lokalitách velmi rozsáhlé (Ransko, Kadov), na některých místech však byly zcela aplanovány a jejich identifikace v terénu je obtížná (Kuklík). Na rozdíl od nedalekých hornických revírů s historickou těžbou polymetalických rud (Štěpánovský a Přibyslavský revír) se zde téměř nezachovaly přístupné podzemní prostory. Do podzemních prostor bývalých dolů lze dnes nahlédnout pouze na dvou místech a to v Milovské štole a štole Ludvíka.

Milovská štola, lidově nazývaná též Babí díra, se nachází v katastru obce Moravské Křižánky. Je ražena ve směru přibližně JJZ a je dlouhá 58 m. Počva v ústí a prvních metrech Štoly je zvýšena nasypanou hlušinou, za ní je v délce asi 20 m nadržena důlní voda o hloubce až 40 cm. Ve štole jsou zřetelné dvě tektonické poruchy, první a drobnější z nich je ve vzdálenosti cca 20 m od vchodu, druhá, větší, asi 15 m před čelbou. Na Čelbě je vytesaný kříž. Ačkoliv historické prameny uvádí těžbu Fe rud u Křižánek, tato Štola však byla ražena od roku 1831 jako průzkumné dílo k nalezení ložiska ušlechtilých kovů podnikatelem Francem Beránkem z Hluboké. Goethitové náteky na několika místech u konce štoly svědčí o přítomnosti sulfidů v nadloží a tím i možné přítomnosti polymetalického zrudnění.

Štola Ludvika se nachází na s. okraji CHKO Žďárské vrchy, v katastru obce Telecí u Poličky. Ústí štoly je částečně zasuté nadložními svahovými hlínami a tvoří nízkou plazivku s úklonem asi 45°. Hned za vstupem je na pravé straně vyrubána komora, další komora je vyrubána asi po dalších 6 m. Celý tento úsek je zaplavený vodou o max. hloubce asi 0,6 m. Za druhou komorou je pokračování štoly zaneseno základkou do výše asi 1,3 m, dále je pak štola otevřená v plném profilu. Generální smér díla je přibližně sv., azimut cca 70°. Štola je ve staničení cca 40 m ukončena závalem nebo spise rozplavenou výplní zasypané Šachty, do které s největší pravděpodobností ústila. Strop Štoly je zvláště v úvodní části poměrně nestabilní a hrozí závalem.

Ve vzdálenosti 45-50 m od ústí je na povrchu obval na místě zasypané Šachty. Situace Štoly vzhledem k obvalu naznačuje, že se jednalo o odvodňovací (dědičnou) štolu. Vzhledem k poměrně malé kubatuře odvalu se jednalo o málo rozsáhlé důlní dílo. Těžba železné rudy u Telecího probíhala v létech 1841-1864, krátce pak 1870-1871 a poměrně chudá ruda byla dodávána do kadovských železáren. V roce 1841 se vytěžilo pouhých 460 mír rudy, v roce 1843 zde pracovali dva horníci, v roce 1864 5 horníků. Mezi roky 1945 a 1950 zde probíhal průzkum ložiska železné rudy, asi 400 m jv. od štoly byla v těchto létech ražena šachta, dnes již aplanovaná. V této době byl důl Ludvíka pravděpodobně znovu vyzmáhán a ve štole vyraženy dvě zmíněné komory, které sloužily jako příruční skladiště trhavin a rozbušek. V první komoře je na pravé stěně zabetonována menší ocelová schránka pravděpodobně k uložení rozbušek. V druhé komoře je v pravé stěně vylámána větší schránka opatřená betonovou zárubní, pro uložení trhaviny, dle velikosti prostory uložené množství nepřesahovalo řádově desítky kg. Štola Ludvíka je registrované zimoviště netopýrů s výskytem zvláště vrápence velkého.

Literatura:
Kreps M. (1970): Železářství na Ždársku 1350-1886. - 1-211. Brno. Černý J., Lopaur M. (2013): O železárenství na Novoměstsku. - Vlastivědné střípky novoměstské, č. 4: 1-109, obr. příl. Nové Město.

Jiří Sobotka (ZO 6-18 Cunicunulus, www.SpeleoJihlava.cz)

Internetový obchod s metalovým a rockovým zbožím.
Script logo